Každý ví, že voda může být tvrdá či měkká. Tvrdost vody je způsobena zejména obsahem solí kovů alkalických zemin, především vápníku a hořčíku.
Pitná voda obecně obsahuje rozpuštěné plyny a látky organické i anorganické povahy. Tyto příměsi společně ovlivňují kvalitu pitné vody. Jedním z ukazatelů popisujícím kvalitu vody je ukazatel tvrdosti vody. I když jde o termín zastaralý a nesprávný, mezi laickou i odbornou veřejností jde o vžitý pojem, se kterým se můžeme dodnes setkat. Každá voda obsahuje vápník v přírodní podobě. Pokud voda obsahuje větší množství vápníku a hořčíku, nazýváme ji tvrdou.
Tvrdost vody je vlastnost, kterou se vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů ve vodě. Tvrdost vody je ma význam pro její využití jako pitné i užitkové vody. Je zdrojem tvorby vodního kamene a ovlivňuje i chuťové vlastnosti vody.
Tvrdost vody může být trvalá nebo přechodná. Trvalá obsahuje rozpuštěné chloridy, sulfidy, dusičnany a křemičitany. Přechodná tvrdost vody obsahuje rozpuštěný hydrogenuhličitan vápenatý. Po jeho vysrážení
vzniká uhličitan vápenatý, což je vodní kámen.
Celková tvrdost vody - se udává v tzv. německých stupních tvrdosti / °dH; / jeden stupeň odpovídá 10 mg/l oxidu vápenatého nebo oxidu hořečnatého. Dále se nově měří koncentrace vápenatých a hořečnatých kationtů v mmol/l (platí pro informace např. z vodáren) - pro přepočet platí 1 mmol/l celkové tvrdosti = 5,6 °dH.
Rozlišuje se následující označení vody dle stupňů tvrdosti:

V případě ohřevu tvrdé vody dochází k usazování rozpuštěných sloučenin vápníku v podobě tuhého vodního kamene na stěnách varných nádob nebo bojlerů.
Pro ohřívače vody a kotle:
Omezte teplotu vody na 60° C. Při vyšších teplotách se vodní kámen usazuje nohem rychleji.
V případě tvrdé vody se doporučuje používat změkčovače vody.
Tvrdá voda: